O všem, co hýbe mým světem

Mein Bild
Innsbruck, Tirol, Austria
"Co dosažením cílů získáte, není tolik důležité jako to, čím se v průběhu cesty k těmto cílům stanete."
~ Zig Zigar ~

"Nerozebírejte pořád, čeho všeho můžete jednou dosáhnout. Raději přemýšlejte, jak moc můžete milovat to, co právě teď děláte."
~ Leo Babauta ~

8. Juni 2012

Francolí

Francolí je řeka, možná spíš říčka, od místa, kde pramení, až do místa, kde ústí do moře měří 80 kilometrů. Chodíme k ní často, je to tam fajn, a málo lidí, takže si odpočineme od civilizace, a i když ta jen hned za rohem, jakoby by tam byla úplně jiná, naprosto nečekaná realita.

Nebe je plné ptáků, kteří se slítají až skoro k zemi, jen aby viděli, co máme nebo aby nás pozdravili, protože už jsou na nás zvyklí. Občas řeku a okolí čistíme od odpadků, které s sebou přinesou vodní přívaly, když, zejména na jaře, víc prší. Nebo, které tam někdo jen tak odhodil. Občas vidíme i auto, které zastavilo na kamenité cestě mezi stromy, a pána, jak klidně vyndá z auta starou pračku, aby ji tam prostě nechal. Štve nás to. Ale taky vím, že tohle příroda lidem vrátí. Pak se právě někdo diví, když má tu smůlu, že mu na auto spadne třeba strom... jó náhody neexistují :-)
Řeka je čistá, nádherně průzračná, a proto se zde daří různým druhům vodních zvířat. Potkáváme a fotíme žabičky, vodní šnečky, každé jaro přiletí lovit páreček bílých volavek, a letos sem viděla poprvé i čápa, žije tu prý také želva, a teď známe už i ty raky. Koryto má tři až pět metrů v průměru, podle toho, kolik je zrovna vody. A když vysychá, což se děje pravidelně každé léto s rostoucíma teplotama, její voda mizí, až zmizí úplně a všechen život v řece zahyne. Je to koloběh, se kterým sme si první dvě léta lámali s přítelem hlavu a řešili záchranné akce pro všechny žabičky a raky, co vní žijou.

Jsme tu třetí léto a to, co jsme se právě dozvěděli, nás překvapilo, a sice, že v řece se přemnožil rak americký, tedy americký druh raka, který sem byl přivláčen, jak jinak než lidmi, kvůli rybolovu. Raci byli prý chutnou návnadou. No, ehm..., to my, vegetariáni, slyšíme dost neradi... Tento druh se ale nečekaně usadil v místních řekách, přemnožil a dopomohl tak k vyhubení původních druhů raků. Smutné, že?... Přesněji řečeno, je to druh, který v sobě nosí nějaký druh bakterie, která v podstatě ty původní raky vyhubila. Takže ochranářské spolky si příliš se záchranou živočichů v řece hlavu nelámou. Myslím, že by ty žabky za to stály, ty mají chuť žít, ale bez vody nemohou, ale nejen ony. Ale zcela určitě žabí holky oplývají inteligencí, která jim včas napoví, že nastal čas řeku opustit a jít odskákat jinam. Věděli ste, že mají žabky zlatý očička? :-)











...

Keine Kommentare:

Kommentar veröffentlichen

Sleduj můj blog!

Translate

中文(简体) Português English (US) Français Deutsch Italiano 日本語 한국어 Русский Español
Follow Tak jdouc po cestě svojí . . .