Jak už víte, ráda fotím, a úplně nejvíc v přírodě!... Krajinky, rostlinky a zvířátka a taky mraky, proto najdete na mém blogu plno fotek z této oblasti. Ve fotografické činnosti prakticky nikdy neustávám, foťák nosím skoro pořád všude s sebou, i když přitom kolik váží to je napováženou :D ! Fotím asi měsíc novým Nikonem se 42 násobným zoomem, což jsem přesně "potřebovala"! A přitom se mi plno nafoceného materiálu pěkně hromadí v počítači a foťáku... tak tedy pár snímků ještě z letošního jara.
Ráda bych vám ukázala pár zajímavých fotek, kde mimo cíleně zaměřených objektů se také vyfotilo "něco" navíc. Pokaždé mě to až překvapí v plném náhledu na počítači, ve foťáku jsem si těch úkazů všimla málokdy. Poprvé se mi podařilo zachytit postavy, samozřejmě jemněhmotného původu, tedy ne z masa a kostí, když jsem procházela jednoho předsilvestrovského 2009 večera okolo místního hřbitova. Musím říct, že i když mám pro strach uděláno a vím o své ochraně, přesto jsem tamtudy od té doby už sama nešla :-))) ty fotky vám možná někdy ukážu, mám je "naštěstí" v jiném počítači... :D
Od té doby se mi začalo dařit fotit velmi "zajímavé" věci. Vůbec jsem se na to nesoustředila, tak nějak jsem to brala jako "náhodu" nebo "štěstí", to první vyfocení, i když vlastně na náhody nevěřím. Letos se mi těch úkazů podařilo nafotit skutečně hodně.
Některé vypadají tak nějak varovně už na první pohled, a ty zatím nezveřejním kvůli osobám, které na fotkách jsou (byly schválně foceny). Jiné - a jsou to ty hezčí - zase přinejmenším potěší.
Spouštěčem toho, že se podaří něco tak úžasného zachytit, pokud se tedy jedná o bytosti, které se chtějí ukázat, můžou pravděpodobně být emoce, které autorka, v tomto případě já, měla při vzniku těchto fotografií. A protože příroda s námi neustále komunikuje (to jen my to nevnímáme), pak zejména při silných pocitech, jako je láska k rostlinám, obdiv spojený s pokorou nebo vděčností, může vzniknout i takový zázrak, jako je zachycení energie na fotografii. Lidé, kteří jsou ve vědomém spojení s jemněhmotnými bytostmi, určitě najdou ta správná slova, a dokázali by určit, o co na fotografiích jde.
Intuitivně cítím, že výklad, který mi nedávno poskytla Alue, je pravdivý. A tímto jí ještě jednou zde děkuji :-) Plný článek, ve kterém se na ni obracím, naleznete zde pod tímto odkazem.
Fotografie jsem pořídila ve Španělsku letos na konci května. Původní rozlišení fotografií je 4000 x 3000.
Někdy si s námi hraje světlo, sluníčko (nebo prach), a odrazem v čočce jak se světlo lomí, vznikají různá světelná barevná překvapení. Člověk si pak nad fotografií láme hlavu. Protože nejsem expert na tyto jevy a spíš mi v určitých situacích napoví intuice, nebudu rozvádět, jak je to či není. Podle mne odborné posuzování může být v některých případech dobrým vodítkem, ve výsledku ale máme pořád fotku, ze které se můžeme těšit, že na ní máme něco, co se někomu jinému třeba nepodařilo zachytit.
Jaké fotografie mám třeba na mysli? Sporným příkladem by např. mohla být tato fotografie z letošního března, na které je vidět světelná zelená kulička. Mě osobně by se moc líbilo, kdyby mi někdo potvrdil, že to je třeba skřítek apod., oproti tomu stojí střízlivé vědecké vysvětlení mého přítele, že jde o prachobyčejný jev lomu světla v čočce (protilehlost bodů, nejtmavší a nejsvětlejší bod fotky). Jev, tedy zelené světýlko, na prvních fotkách není, je vidět až na dalších dvou, a pak už zase ne. Původní rozlišení fotografií 4000 x 3000.
...
O všem, co hýbe mým světem
Posts mit dem Label moje photos werden angezeigt. Alle Posts anzeigen
Posts mit dem Label moje photos werden angezeigt. Alle Posts anzeigen
21. Juli 2012
8. Juni 2012
Francolí
Francolí je řeka, možná spíš říčka, od místa, kde pramení, až do místa, kde ústí do moře měří 80 kilometrů. Chodíme k ní často, je to tam fajn, a málo lidí, takže si odpočineme od civilizace, a i když ta jen hned za rohem, jakoby by tam byla úplně jiná, naprosto nečekaná realita.
Nebe je plné ptáků, kteří se slítají až skoro k zemi, jen aby viděli, co máme nebo aby nás pozdravili, protože už jsou na nás zvyklí. Občas řeku a okolí čistíme od odpadků, které s sebou přinesou vodní přívaly, když, zejména na jaře, víc prší. Nebo, které tam někdo jen tak odhodil. Občas vidíme i auto, které zastavilo na kamenité cestě mezi stromy, a pána, jak klidně vyndá z auta starou pračku, aby ji tam prostě nechal. Štve nás to. Ale taky vím, že tohle příroda lidem vrátí. Pak se právě někdo diví, když má tu smůlu, že mu na auto spadne třeba strom... jó náhody neexistují :-)
Řeka je čistá, nádherně průzračná, a proto se zde daří různým druhům vodních zvířat. Potkáváme a fotíme žabičky, vodní šnečky, každé jaro přiletí lovit páreček bílých volavek, a letos sem viděla poprvé i čápa, žije tu prý také želva, a teď známe už i ty raky. Koryto má tři až pět metrů v průměru, podle toho, kolik je zrovna vody. A když vysychá, což se děje pravidelně každé léto s rostoucíma teplotama, její voda mizí, až zmizí úplně a všechen život v řece zahyne. Je to koloběh, se kterým sme si první dvě léta lámali s přítelem hlavu a řešili záchranné akce pro všechny žabičky a raky, co vní žijou.
Jsme tu třetí léto a to, co jsme se právě dozvěděli, nás překvapilo, a sice, že v řece se přemnožil rak americký, tedy americký druh raka, který sem byl přivláčen, jak jinak než lidmi, kvůli rybolovu. Raci byli prý chutnou návnadou. No, ehm..., to my, vegetariáni, slyšíme dost neradi... Tento druh se ale nečekaně usadil v místních řekách, přemnožil a dopomohl tak k vyhubení původních druhů raků. Smutné, že?... Přesněji řečeno, je to druh, který v sobě nosí nějaký druh bakterie, která v podstatě ty původní raky vyhubila. Takže ochranářské spolky si příliš se záchranou živočichů v řece hlavu nelámou. Myslím, že by ty žabky za to stály, ty mají chuť žít, ale bez vody nemohou, ale nejen ony. Ale zcela určitě žabí holky oplývají inteligencí, která jim včas napoví, že nastal čas řeku opustit a jít odskákat jinam. Věděli ste, že mají žabky zlatý očička? :-)
...
Nebe je plné ptáků, kteří se slítají až skoro k zemi, jen aby viděli, co máme nebo aby nás pozdravili, protože už jsou na nás zvyklí. Občas řeku a okolí čistíme od odpadků, které s sebou přinesou vodní přívaly, když, zejména na jaře, víc prší. Nebo, které tam někdo jen tak odhodil. Občas vidíme i auto, které zastavilo na kamenité cestě mezi stromy, a pána, jak klidně vyndá z auta starou pračku, aby ji tam prostě nechal. Štve nás to. Ale taky vím, že tohle příroda lidem vrátí. Pak se právě někdo diví, když má tu smůlu, že mu na auto spadne třeba strom... jó náhody neexistují :-)
Řeka je čistá, nádherně průzračná, a proto se zde daří různým druhům vodních zvířat. Potkáváme a fotíme žabičky, vodní šnečky, každé jaro přiletí lovit páreček bílých volavek, a letos sem viděla poprvé i čápa, žije tu prý také želva, a teď známe už i ty raky. Koryto má tři až pět metrů v průměru, podle toho, kolik je zrovna vody. A když vysychá, což se děje pravidelně každé léto s rostoucíma teplotama, její voda mizí, až zmizí úplně a všechen život v řece zahyne. Je to koloběh, se kterým sme si první dvě léta lámali s přítelem hlavu a řešili záchranné akce pro všechny žabičky a raky, co vní žijou.
Jsme tu třetí léto a to, co jsme se právě dozvěděli, nás překvapilo, a sice, že v řece se přemnožil rak americký, tedy americký druh raka, který sem byl přivláčen, jak jinak než lidmi, kvůli rybolovu. Raci byli prý chutnou návnadou. No, ehm..., to my, vegetariáni, slyšíme dost neradi... Tento druh se ale nečekaně usadil v místních řekách, přemnožil a dopomohl tak k vyhubení původních druhů raků. Smutné, že?... Přesněji řečeno, je to druh, který v sobě nosí nějaký druh bakterie, která v podstatě ty původní raky vyhubila. Takže ochranářské spolky si příliš se záchranou živočichů v řece hlavu nelámou. Myslím, že by ty žabky za to stály, ty mají chuť žít, ale bez vody nemohou, ale nejen ony. Ale zcela určitě žabí holky oplývají inteligencí, která jim včas napoví, že nastal čas řeku opustit a jít odskákat jinam. Věděli ste, že mají žabky zlatý očička? :-)
...
9. April 2012
v kočičím revíru
ááááá máme tu duben ♥... a slunce, které už hodně silně pálí na sytě modré obloze, vyhřívající se ještěrky v době siesty, toulající se kočky, které mne zaujatě pozorovaly, vesele kvetoucí stromy a květiny a rašící fíkovník :-)
19. März 2012
3. März 2012
Viděno na nebi
Při procházce (25.2. odpoledne 15 - 19h) mě příroda opět pořádně překvapila, poskytla mi totiž pěknou podívanou. Potkala jsem pastýře oveček a koz, zastavila se a zírala s úžasem,... bylo tak to obyčejné a přitom nádherné. Prakticky ještě stále skoro ve městě a přitom vrženi najednou jakoby někam jinam, do klidu a souznění. A pak asi za půl hodinky se nade mnou vznášel snad pastýř nebeský, jako by mi chtěl sdělit, že takhle, to co cítím, že to je správně. Za ním hned se ukázal v nebeské modři anděl a pomalu v nezměněné formě plul směrem k západu ke slunci, až se roztáhl a rozplynul v malé ale krásné duze, a já jsem cítila, že nás chrání bytosti, které nejsou z tohoto světa, a které nám různým způsobem o sobě dávají vědět. Záleží jen na nás... :-)
...
![]() |
| tady jsem zachytila ještě něco jiného, bílá šmouha zeshora směrem dolů, celkem na třech fotkách hned za sebou |
![]() |
| šmouhy, která je vidět i tady jsem si všimla až při dávání na blog :-) |
![]() |
| pozemský pastýř se svýma ovečkama... |
![]() |
| nebeský pastýř se svojí ovečkou... |
![]() |
| andílek na mořské vlně |
![]() |
| a nakonec se objevila jen na kratičkou chvíli přímo nad námi duha |
...
4. Februar 2012
španělská zimní květena
A je tu další série fotek z přírody ve Španělsku.
Tentokrát jsem nafotila rostlinu, jejímž domovem je Jihoafrická republika, Malawi, opakovaně znovu a znovu kvetoucí přes celou zimu až do jara, a která je alespoň tu k vidění především v parcích ve městě. Její květ může mít klidně s lodyhou na výšku až okolo dvou metrů, a proto ho opravdu nelze přehlédnout. Rostlina je vlastně druh aloe, spadá do čeledi asfodelovitých a jmenuje se Aloe stromovitá.
Tentokrát jsem nafotila rostlinu, jejímž domovem je Jihoafrická republika, Malawi, opakovaně znovu a znovu kvetoucí přes celou zimu až do jara, a která je alespoň tu k vidění především v parcích ve městě. Její květ může mít klidně s lodyhou na výšku až okolo dvou metrů, a proto ho opravdu nelze přehlédnout. Rostlina je vlastně druh aloe, spadá do čeledi asfodelovitých a jmenuje se Aloe stromovitá.
![]() |
| začátek prosince |
![]() |
| začátek ledna |
![]() |
| druhá půlka ledna |
![]() |
| a začátek dubna... |
...
30. Januar 2012
španělská zimní květena
Další stromokeř, který si zaslouží velikou pozornost díky svým květům kvetoucím přes zimu od října do prosince. Voní na dálku podmanivě sladce jakoby medově, má tvrdé, podlouhlé, chlupaté listy a dorůstá do výšky okolo šesti metrů. Jak se jmenuje musím teprve zjistit...
...
Abonnieren
Posts (Atom)
š t í t k y
2012
(7)
akvadukt
(1)
Aloe stromovitá
(1)
Andělé
(3)
angličtina
(1)
animales
(2)
architektura
(3)
audiovideo
(1)
aupair
(1)
autismus
(2)
boty
(2)
bytosti z jiné sféry
(1)
castellano
(1)
Česko
(4)
Český ráj
(1)
Cestování
(9)
chemtrails
(2)
citáty
(7)
cizí jazyky
(3)
články
(18)
Deltebre
(1)
Deník studentky
(8)
děti
(1)
Deutsch
(4)
DNA
(1)
Drunvalo Melchizedek
(1)
duchovno ☯
(4)
El paisatge favorit de Catalunya
(1)
english
(1)
EOI
(3)
exotické stromy
(1)
Fakta
(1)
fíkus
(1)
Francolí
(1)
hliník
(2)
Informatika
(6)
Innsbruck
(1)
Jaroslav Dušek
(1)
jazykové kurzy
(4)
katalánština - catalá
(4)
knihy
(1)
kočičky
(1)
kvetoucí rostliny
(2)
labutě
(1)
Ludmila Eleková
(1)
Marián Fillo
(1)
města
(2)
mobilní telefony
(5)
Modlitby
(1)
moje photos
(15)
němčina
(3)
očkování
(2)
osobní rozvoj
(10)
polio
(1)
pomerančovníky
(1)
přeměna uhlíku
(1)
příroda
(12)
raci
(1)
Rakousko
(5)
Reus
(1)
RUŠ
(1)
slovník castellano-catalá
(2)
Španělsko
(10)
španělština
(1)
Tirol
(1)
Tortosa
(1)
tradice
(1)
Transformace
(10)
Tschechien
(5)
úkazy
(4)
Vídeň
(2)
vzdělávání
(2)
Vzestup
(6)
žárovky
(2)
Zatmění
(1)
zdraví
(6)
zdravotnictví
(2)































































