starý akvadukt

Dlouho už jsem nenapsala žádný příspěvek, už víc jak rok! A né proto, že bych nechtěla, nebo že by nebylo o čem psát (takže to hned napravím), ale proto, že mi na tenhle blog nezbývá mnoho času, zkrátka a dobře. No tak jo. Vymlouvám se. Takže rychle zapátrám v hlavě, co všechno jsem za poslední rok zajímavého prožila a jaká místa jsem navštívila a fotila tam. Nejvíce mě baví fotit v přírodě, takových fotek mám nejvíc, takže se určitě některými pochlubím.

Za zmínku stojí most, který je od místa, kde bydlím, vzdálen necelou hodinku pěší chůze. Jedná se vlastně o prastarý akvadukt, schovaný mezi skalnatými, špatně přístupnými (špatně přístupnými pokud sejdete z cesty tak jako já a budete se prodírat křovisky až k vrcholu akvaduktu) kopci hustě porostlými keři, jehož jméno zřejmě nevěstí úplně příjemnou minulost. Jmenuje se totiž ďáblův most - pont del diable.

Protože sme k němu vyrazili v lednu, slunce zapadalo brzy a rychle, tak tak sme stačili udělat několik snímků za světla, ještě při západu slunce, a hledali v křoviskách cestu zpět, zatímco sme už začínali mrznout. Na fotkách je vidět i lešení, které bylo z obou stran akvaduktu. Opravují zřejmě ještě následky po požárech, které v lesích okolo Tarragony řádily v létě 2009.