Innsbruck

Po dlouhé době zase píšu. Je to rok a půl, co jsem opustila Španělsko, a je to rok, co bydlím opět v Rakousku. Tentokrát jsem si vybrala Tyrolsko. Prostě jsem jen naslepo zabodla prst do mapy, a vyšlo Tyrolsko.

Ne :-) tak takhle to opravdu nebylo, ale nějak podobně spontánně to proběhlo. Vnitřní hlas řekl, jdi tam, kde to neznáš, ale kde se domluvíš. Tedy aspoň to jsem si mohla myslet. Kdo nepoznal tyrolský dialekt, ten nic nezažil... Foneticky se zdejší mluva od klasické němčiny tak mohutně odklání, že místní pomalu němčinu vlastně ani neznají. Šišlání, jež vychází z jejich úst, mi po roce stráveném v Innsbrucku již nezní tak cize, a dokonce při občasném zašišlání přistihnu i sebe.

Tak uvedu pár příkladů, které by se i vám mohly hodit, když zajedete na lyžovačku sem do Alp.

Výslovnost:                              1. ve standardní němčině                   2. v místním jazyce

Innsbruck                                  Insbruk                                              Inšbruk
Schwester                                  Švestr                                                Šveštr
Griaß di                                     Hallo                                                Krysty


Dále výrazy, zdrobněliny, jež převládají:

Vyndat něco odněkud               herausnehmen                                    ausser tun, aussi
Vejít dovnitř                             herein                                                reini


Šišlací věty:

Co bys chtěl?                            Was magst du denn?                            Was magscht´n?
Co ti je?                                    Was hast du denn?                              Was hascht´n?

Příště si povíme o jiných výrazech.

Zatím se těším se na vaše komentáře!

malý trénink němčiny

Mnoho lidí říká, že němčina je tvrdá. Že se jim špatně učí. Moje vlastní dojmy z tohoto jazyka byly kdysi také naprosto fatální. Už na základní škole. Na střední to pak jen pokračovalo. Učení cizího jazyka je však přímo závislé na kvalitě výuky vyučujícího. Dnes můžu říct, že to je zcela bezpochyb. Pokud je látka podána srozumitelně, můžeme rychle cizímu jazyku porozumět. Každý z nás má nějaké osobní zkušenosti s učením se jakéhokoliv cizího jazyka. Němčina, ve srovnání s angličtinou, skutečně působí tvrdě. Pravdou skutečně je, že německá gramatika je o něco komplikovanější než taková anglická. Ale pokud máte štěstí na lektora, brzy pochopíte, jak němčina funguje a navíc k tomu zjistíte, že to není zas až taková hrůza.

Sama jsem s němčinou celkem bojovala, a až teprve při pobytu v Rakousku, tedy v německy mluvící zemi, jsem náhle pochopila, jak tento jazyk funguje. Že to je vlastně krásný jazyk a začal mě skutečně bavit! Z dřívějších zkušeností, ještě před příchodem do Rakouska, mohu jen říct, že 99% lektorů němčiny, se kterými jsem se měla to štěstí potkat, vyslovuje němčinu tak nějak divně. Troufám si dokonce tvrdit, že jejich znalosti byly spíše na nízké úrovni. Jedná se právě o učitele ze škol, kteří mě a mé spolužáky "vyučovali".

Protože jsem ale optimistické povahy, věřím, že dnes je tato situace u nás -na školách- mnohem lepší. Také ale existuje už velikánská nabídka jazykových kurzů, což v době, kdy jsem já chodila do školy a připravovala se na maturitu z němčiny, vůbec nebylo.

Takže můj pobyt v Rakousku, kam jsem odešla na začátku roku 2004 jako aupair na vlastní pěst, a prodloužila si tento pobyt neplánovaně až do roku 2010 (ne jako aupair ;D to by mě nejspíš někam odvezli), mi dal nepředstavitelné množství zkušeností, a moje jazyková úroveň se během prvních tří roků posunula až na úroveň rodilého mluvčího. Díky denodenním stykům s rakušany, jsem brzy začala působit jako (neplánovaná a občasná) tlumočnice, po roce a půl pobytu jsem si již udělala státní zkoušku z němčiny, což jsem tenkrát považovala za obrosvký úpěch, protože pro mne nebyla vůbec těžká. Kdyby mi to ale někdo předpověděl v době, kdy jsem maturovala, asi bych tomu jen těžko uvěřila. Cesty člověka jsou ale nevyzpytatelné!

Moc všem, co se dnes němčinu učí, přeji, aby potkali ty správné lektory, kteří jim přinejmenším pomůžou porozumět, jak tento jazyk funguje. A protože žijeme v době internetu, existuje k dispozici milión materiálů pro výuku němčiny od podkladů, mp trojek po filmy a jazykové portály, jen si vybrat!

Na závěr uvádím text písničky TANGO CORRUPTI  v původním jazyce (v hovorové němčině) s mým volným "10-minutovým-narychlo" překladem do češtiny, který jsem jako poděkování přeložila pro jednu slečnu. Nejedná se o žádné veledílo, jen o takový legrační text jedné písničky.

zdroj nápadu: Alue
...

Ostern neboli rakouské Velikonoce

Rakouské Velikonoce probíhají dosti podobným způsobem jako ty české, ale v jistých drobnostech se přeci jen liší. Načasování je stejné, i když se nedá říct, že by i ty české Velikonoce se striktně držely nějakého přesného data, spíš se řídí určitou pravidelností podle lunárního kalendáře. Takže přesněji řečeno: první neděle po prvním jarním úplňku je Velikonoční neděle a následně po ní Velikonoční pondělí.

Velikonoční zvyky: Rakušané dělají hodně věcí podobně, zdobí na různo vajíčka, zpravidla se sejde celá rodina, hodně se jí a pije, typická jídla pro tento jarní čas je chřest [tzv. Spargel oda Spágy], takže zcela určitě bude k obědu. Tam, kde jsem byla já, jsem neviděla ani pečení mazanců, ale spíš nakupování, ale někde am Land to určitě dělají jako u nás. Co je jiné a působí opravdu legračně, je to, že vajíčka se pro koledníky schovají v trávě nebo sněhu, podle toho, jaké je počasí, ale vždy někde venku, a koledník je chodí hledat.

Typicky české pletení pomlázek z vrbového proutí je krásný zvyk a neodmyslitelně k tomu patří obcházení sousedů a příbuzných v dopoledním čase, zpívání koled ztv. hodování, výsluřka v podobě malovaných vajíček a sladkostí, od určitého věku i pití panáků a polévání vodou koledníků. Dle mě je to daleko zajímavější a mnohem větší legrace!

U nás doma sme je slavili jako děti pravidelným koledováním u babičky, ale v posledních letech si hlavně užíváme výzdoby a tvorby z vyfouknutých vajíček a já se vždy raduji nejvíc z probouzející se přírody.

Zde má vlastní velikonoční tvorba :)

...

Malá romantická sešn

Včerejší článek mě hezky naladil a tak sem vyštrachala z útrob mého notbuku pár fotografických, romanticky laděných vzpomínek na podzimní dny trávené v Rakousku. Ctihodný čtenář jistě rád shovívavě přimhouří své kritické očko, aby se mohl tím druhým, zdravým, okem kochat. Toho podzimního slunečného odpoledne se mi naskytla u vody nádherná scenerie, kde v hlavních rolích vystupovaly labutě. Byly samozřejmě tak zvědavé, že klidně připluly až ke mě a tak mi doslova vběhly až před foťák, a proto mohlo vzniknout následující...

PS: fotky nejsou upravené v žádném programu, nemám to ráda, takže jsou tak, jak vyšly z foťáku.

Pro lidi, kteří se o Rakousku chtějí dozvědět více a hledají konkrétní informace o dopravě, jazykových kurzech nebo o setkáních lidí, žijících ve Vídni, je bezesporu zajímavá stránka zaměřená na informace o Rakousku. Já sama tam občas přispěju nějakou tou odpovědí, ve stylu "když můžu, pomůžu" pod nickem la denü v sekci zeptejte se. Většinou nečekejte, že vám na dotaz někdo ihned odpoví. Za to se docela může vyplatit prolistovat historii dotazů. Některé jsou totiž kladeny velice často.

Něco se dá najít i tady austria.name ;)
Koho pak zajímá studium na vídeňské univerzitě, najde všechny informace pod Uni Wien, stránka také nabízí angličtinu pro neněmčináře.
Institut, na kterém jsem studovala já, patří pod Universität Wien a jmenuje se Zentrum für Translationswissenchaft. Výuka každoročně podléhá nemalým změnám a univerzita studium studentům dost komplikuje. Na druhou stranu vychází vstříc zaměstnaným a s dětmi, a lze jí tudíž přičíst k dobru, že si každý student sestavuje svůj studijní plán sám. K tomu je však zas nutné dodat, že fixní plán neexistuje, každý si musí ohlídat sám, co má absolvovat jako první, aby mohl postoupit dále, takže pro prvosemestrové to je zmatek na zmatek, a pokud to nevzdají v prvním semestru, pak je zaručeně odradí SPOT a podobné vymyšlené, a navíc zhola k ničemu, zkoušky. Budiž těm, co toto překonají, připomenuto, že se platí vysoké školné a každá promarněná zkouška znamená ještě víc práce a placení v budoucnu. Jediným pro studenty, užitečným, ale to je i zde příliš silné slovo, je Studienvertretung StRV, sestávající z několika studentů školy, neboli místo, kam se mohou obrátit se svým dotazem. Tady doporučuju zakoupit hned na začátku Studienleitfaden, aby se člověk ve studiu zorientoval. Za mě stával 2€.
Když v roce 2008 v předčasných volbách kancléř Faymann slíbil, že zruší v prvních třech letech poplatky za studia a k tomu ještě přidá dva tolerantsemestry, a pak vyhrál a co slíbil, to dodržel, radovala sem se jako malá. V platnost to vešlo sice až od letního semestru 2009, ale ještě jsem si mohla plně vychutnat ty moje další tři semestry bez poplatků za studium.