Innsbruck

Po dlouhé době zase píšu. Je to rok a půl, co jsem opustila Španělsko, a je to rok, co bydlím opět v Rakousku. Tentokrát jsem si vybrala Tyrolsko. Prostě jsem jen naslepo zabodla prst do mapy, a vyšlo Tyrolsko.

Ne :-) tak takhle to opravdu nebylo, ale nějak podobně spontánně to proběhlo. Vnitřní hlas řekl, jdi tam, kde to neznáš, ale kde se domluvíš. Tedy aspoň to jsem si mohla myslet. Kdo nepoznal tyrolský dialekt, ten nic nezažil... Foneticky se zdejší mluva od klasické němčiny tak mohutně odklání, že místní pomalu němčinu vlastně ani neznají. Šišlání, jež vychází z jejich úst, mi po roce stráveném v Innsbrucku již nezní tak cize, a dokonce při občasném zašišlání přistihnu i sebe.

Tak uvedu pár příkladů, které by se i vám mohly hodit, když zajedete na lyžovačku sem do Alp.

Výslovnost:                              1. ve standardní němčině                   2. v místním jazyce

Innsbruck                                  Insbruk                                              Inšbruk
Schwester                                  Švestr                                                Šveštr
Griaß di                                     Hallo                                                Krysty


Dále výrazy, zdrobněliny, jež převládají:

Vyndat něco odněkud               herausnehmen                                    ausser tun, aussi
Vejít dovnitř                             herein                                                reini


Šišlací věty:

Co bys chtěl?                            Was magst du denn?                            Was magscht´n?
Co ti je?                                    Was hast du denn?                              Was hascht´n?

Příště si povíme o jiných výrazech.

Zatím se těším se na vaše komentáře!

Ostern neboli rakouské Velikonoce

Rakouské Velikonoce probíhají dosti podobným způsobem jako ty české, ale v jistých drobnostech se přeci jen liší. Načasování je stejné, i když se nedá říct, že by i ty české Velikonoce se striktně držely nějakého přesného data, spíš se řídí určitou pravidelností podle lunárního kalendáře. Takže přesněji řečeno: první neděle po prvním jarním úplňku je Velikonoční neděle a následně po ní Velikonoční pondělí.

Velikonoční zvyky: Rakušané dělají hodně věcí podobně, zdobí na různo vajíčka, zpravidla se sejde celá rodina, hodně se jí a pije, typická jídla pro tento jarní čas je chřest [tzv. Spargel oda Spágy], takže zcela určitě bude k obědu. Tam, kde jsem byla já, jsem neviděla ani pečení mazanců, ale spíš nakupování, ale někde am Land to určitě dělají jako u nás. Co je jiné a působí opravdu legračně, je to, že vajíčka se pro koledníky schovají v trávě nebo sněhu, podle toho, jaké je počasí, ale vždy někde venku, a koledník je chodí hledat.

Typicky české pletení pomlázek z vrbového proutí je krásný zvyk a neodmyslitelně k tomu patří obcházení sousedů a příbuzných v dopoledním čase, zpívání koled ztv. hodování, výsluřka v podobě malovaných vajíček a sladkostí, od určitého věku i pití panáků a polévání vodou koledníků. Dle mě je to daleko zajímavější a mnohem větší legrace!

U nás doma sme je slavili jako děti pravidelným koledováním u babičky, ale v posledních letech si hlavně užíváme výzdoby a tvorby z vyfouknutých vajíček a já se vždy raduji nejvíc z probouzející se přírody.

Zde má vlastní velikonoční tvorba :)

...

Malá romantická sešn

Včerejší článek mě hezky naladil a tak sem vyštrachala z útrob mého notbuku pár fotografických, romanticky laděných vzpomínek na podzimní dny trávené v Rakousku. Ctihodný čtenář jistě rád shovívavě přimhouří své kritické očko, aby se mohl tím druhým, zdravým, okem kochat. Toho podzimního slunečného odpoledne se mi naskytla u vody nádherná scenerie, kde v hlavních rolích vystupovaly labutě. Byly samozřejmě tak zvědavé, že klidně připluly až ke mě a tak mi doslova vběhly až před foťák, a proto mohlo vzniknout následující...

PS: fotky nejsou upravené v žádném programu, nemám to ráda, takže jsou tak, jak vyšly z foťáku.

starý akvadukt

Dlouho už jsem nenapsala žádný příspěvek, už víc jak rok! A né proto, že bych nechtěla, nebo že by nebylo o čem psát (takže to hned napravím), ale proto, že mi na tenhle blog nezbývá mnoho času, zkrátka a dobře. No tak jo. Vymlouvám se. Takže rychle zapátrám v hlavě, co všechno jsem za poslední rok zajímavého prožila a jaká místa jsem navštívila a fotila tam. Nejvíce mě baví fotit v přírodě, takových fotek mám nejvíc, takže se určitě některými pochlubím.

Za zmínku stojí most, který je od místa, kde bydlím, vzdálen necelou hodinku pěší chůze. Jedná se vlastně o prastarý akvadukt, schovaný mezi skalnatými, špatně přístupnými (špatně přístupnými pokud sejdete z cesty tak jako já a budete se prodírat křovisky až k vrcholu akvaduktu) kopci hustě porostlými keři, jehož jméno zřejmě nevěstí úplně příjemnou minulost. Jmenuje se totiž ďáblův most - pont del diable.

Protože sme k němu vyrazili v lednu, slunce zapadalo brzy a rychle, tak tak sme stačili udělat několik snímků za světla, ještě při západu slunce, a hledali v křoviskách cestu zpět, zatímco sme už začínali mrznout. Na fotkách je vidět i lešení, které bylo z obou stran akvaduktu. Opravují zřejmě ještě následky po požárech, které v lesích okolo Tarragony řádily v létě 2009.

El paisatge favorit de Catalunya ✿

Zamilovala sem si katalánský seriál El paisatge favorit de Catalunya, který je pro mne skutečným zážitkem. Představuje jednotlivé části Katalánska. A protože se dá dneska na netu najít téměř vše, tak toho s radostí využiji právě teď. Každý díl provází jedna osoba, jejíž život je s místem nějak spjatý. Mluví se samozřejmě katalánštinou, která se ještě podle míst trochu liší.

V následujících dvou videích uvidíte jeden několikaminutový díl. Bahnitá Delta de l´Ebre se nachází u ústí řeky Ebro do Středozemního moře, na jihu Katalánska a blízko severní Valencie. Zhruba jednu třetinu delty zabírá přírodní park Parc Natural del Delta de l'Ebre s 80 km². Po deltě Nilu je delta Ebro druhá největší vlhká oblast ve Středomoří o rozloze téměř 320 km². Rýže se zde obdělává na celkem 20.000 hektarech. Celé povodí delty je absolutním rájem pro různé druhy ptactva. Vyskytuje se zde také jeden druh bakterie, který zbarvuje půdu do červena. Seznamte se s Delta de l'Ebre!

Na tato videa se nevztahují autorská práva.

Öffis in Tschechien
Magst du Touristik, Reisen und hier mit Öffis zu fahren? Weißt aber eben nicht, wie du am besten eine konkrete Verbindung findest?

Kein Problem. Besuche einfach die folgende Webseite von IDOS. Tja, Glück gehabt, diese Seite bringt den Vorteil mit, dass es sie nicht nur auf Tschechisch gibt, sondern auch auf Deutsch und Englisch.
So findest du ganz einfach alle Züge und Busse, die du brauchst, um an den gewünschten Ort zu kommen!

Deltebre a Tortosa

Léto uteklo příliš rychle, bylo krásný, sotva jsem se rozkoukala. V srpnu sme se vydali do kraje Baix Ebre, do Deltebre a Tortosy. DELTEBRE je vesnice ležící v nížině řeky Ebro, v místě, kde ústí řeka do moře, a kde se pěstují lány rýže jako v daleké Číně.

Podle mapy vypadá celé místo moc zajímavě. Podmínkou je však mít auto, na to sme ale přišli až na místě. Jelo se totiž busem. Samotné Deltebre se táhne jako smrad. K vidění je pramálo, leda by snad někoho zajímala hejna komárů a škody po předešlých dvou dnech bouřky. Přímo v místě je jen jeden hotel s nocí za sto euro a jinak plno celkem ošklivých domků. Za to místní jsou přívětiví, tak jako asi všichni španělé, jeden pán nás dokonce ochotně a rád odvezl do deset kiláků vzdáleného, Němcema narvaného kempu, kde sme se nakonec stejně neubytovali, páč nebylo místa. Čekali sme, že vyjet naslepo nebude problém...

Nakonec sme našli, asi po pětihodinovém hledání v době největšího vedra, kdy byla siesta, a naprosto vyčerpaní, utahaní a už totálně ucabrtaní, levné ubytování s tenisovýma kurtama a krytým plaveckým bazénem! Spokojili sme se už i s kovovýma postelema nad sebou, k dispozici sme jich měli dokonce na pokoji deset, prostě paráda :)) , a ve společných sprchách se mohli pořádně umýt jen skuteční akrobati. Sprcha byla totiž napevno přidělaná asi tak ve výšce 2,5 metru. To už sem se pak začala těšit domů... sem už asi nějak moc rozmazlená. A ačkoliv byl plný dům lidí, hlavně španělů, překvapilo mě, že pokaždé, když jsem šla do sprch, ať ráno, večer nebo odpoledne, nikoho sem tak nikdy nepotkala. Takže sem společné sprchy měla celé jen pro sebe. Večeřeli sme v deltebrácké místní hospodě, která vypadala ze všech nejlépe a proto sme se odvážili vejít dovnitř. Nelitovali sme, ryba chutnala výborně. Pili sme klasicky šampón, po něm se totiž aspoň člověk v těch vedrech hned neopije. Venku pak po setmění běhala s totálním řevem skupina lidí, v závěsu jela sanitka. Koukali sme na to jak zjara a veselá servírka nám ihned objasnila vocogou. Honili tu totiž býka! Jak to dopadlo nevim, jen při návratu na ubikace sem se modlila, ať ho někde nepotkáme...

 mazlivá kamarádka z Deltebre

             

   

... a TORTOSA za návštěvu určitě stojí, je plná památek, má malé a docela hezké centrum, několik typově naprosto odlišných restaurací, cukrárny s výtečnou zmrzlinou a obchody, ale pozor na siestu, to vám nikde ani vodu nedají. A ubytování seženete levně a bez problémů. I tudy protéká široká řeka Ebre, není radno se v ní však koupat, je plná řas a chodí se tam převážně rybařit. Na druhou stranu je tam klid, dá se tam natáhnout a relaxovat a fotit. Vylezli sme na kopec, navštívili seminari diocesu, největší vedro strávili ve stínu palem obsypaných semeny, mlsali ovoce a obdivovali celé to místo i nedaleké hory na horizontu. A obloha, obloha byla krásně posetá peříčky... něco tak úžasného sem viděla úplně poprvé!

                 

 

 

a nakonec přítelovo nohy :))) nebojte, já nemám tak chjupatý :P

Zuerst will ich sagen ein... H A L L Ö S C H E N !
Gefällt dir das Tschechische Land??? Das freut mich sehr!

Hier bekommst du jede Menge Tipps, die dir weiter in meiner Heimat helfen können.

Pro lidi, kteří se o Rakousku chtějí dozvědět více a hledají konkrétní informace o dopravě, jazykových kurzech nebo o setkáních lidí, žijících ve Vídni, je bezesporu zajímavá stránka zaměřená na informace o Rakousku. Já sama tam občas přispěju nějakou tou odpovědí, ve stylu "když můžu, pomůžu" pod nickem la denü v sekci zeptejte se. Většinou nečekejte, že vám na dotaz někdo ihned odpoví. Za to se docela může vyplatit prolistovat historii dotazů. Některé jsou totiž kladeny velice často.

Něco se dá najít i tady austria.name ;)
Koho pak zajímá studium na vídeňské univerzitě, najde všechny informace pod Uni Wien, stránka také nabízí angličtinu pro neněmčináře.
Institut, na kterém jsem studovala já, patří pod Universität Wien a jmenuje se Zentrum für Translationswissenchaft. Výuka každoročně podléhá nemalým změnám a univerzita studium studentům dost komplikuje. Na druhou stranu vychází vstříc zaměstnaným a s dětmi, a lze jí tudíž přičíst k dobru, že si každý student sestavuje svůj studijní plán sám. K tomu je však zas nutné dodat, že fixní plán neexistuje, každý si musí ohlídat sám, co má absolvovat jako první, aby mohl postoupit dále, takže pro prvosemestrové to je zmatek na zmatek, a pokud to nevzdají v prvním semestru, pak je zaručeně odradí SPOT a podobné vymyšlené, a navíc zhola k ničemu, zkoušky. Budiž těm, co toto překonají, připomenuto, že se platí vysoké školné a každá promarněná zkouška znamená ještě víc práce a placení v budoucnu. Jediným pro studenty, užitečným, ale to je i zde příliš silné slovo, je Studienvertretung StRV, sestávající z několika studentů školy, neboli místo, kam se mohou obrátit se svým dotazem. Tady doporučuju zakoupit hned na začátku Studienleitfaden, aby se člověk ve studiu zorientoval. Za mě stával 2€.
Když v roce 2008 v předčasných volbách kancléř Faymann slíbil, že zruší v prvních třech letech poplatky za studia a k tomu ještě přidá dva tolerantsemestry, a pak vyhrál a co slíbil, to dodržel, radovala sem se jako malá. V platnost to vešlo sice až od letního semestru 2009, ale ještě jsem si mohla plně vychutnat ty moje další tři semestry bez poplatků za studium.