Léto uteklo příliš rychle, bylo krásný, sotva jsem se rozkoukala. V srpnu sme se vydali do kraje Baix Ebre, do Deltebre a Tortosy.
DELTEBRE je vesnice ležící v nížině řeky Ebro, v místě, kde ústí řeka do moře, a kde se pěstují lány rýže jako v daleké
Číně.
Podle mapy vypadá celé místo moc zajímavě. Podmínkou je však mít auto, na to sme ale přišli až na místě. Jelo se totiž busem. Samotné Deltebre se táhne jako smrad. K vidění je pramálo, leda by snad někoho zajímala hejna komárů a škody po předešlých dvou dnech bouřky. Přímo v místě je jen jeden hotel s nocí za sto euro a jinak plno celkem ošklivých domků. Za to místní jsou přívětiví, tak jako asi všichni španělé, jeden pán nás dokonce ochotně a rád odvezl do deset kiláků vzdáleného, Němcema narvaného kempu, kde sme se nakonec stejně neubytovali, páč nebylo místa. Čekali sme, že vyjet naslepo nebude problém...
Nakonec sme našli, asi po pětihodinovém hledání v době největšího vedra, kdy byla siesta, a naprosto vyčerpaní, utahaní a už totálně ucabrtaní, levné ubytování s tenisovýma kurtama a krytým plaveckým bazénem! Spokojili sme se už i s kovovýma postelema nad sebou, k dispozici sme jich měli dokonce na pokoji deset, prostě paráda :)) , a ve společných sprchách se mohli pořádně umýt jen skuteční akrobati. Sprcha byla totiž napevno přidělaná asi tak ve výšce 2,5 metru. To už sem se pak začala těšit domů... sem už asi nějak moc rozmazlená. A ačkoliv byl plný dům lidí, hlavně španělů, překvapilo mě, že pokaždé, když jsem šla do sprch, ať ráno, večer nebo odpoledne, nikoho sem tak nikdy nepotkala. Takže sem společné sprchy měla celé jen pro sebe. Večeřeli sme v deltebrácké místní hospodě, která vypadala ze všech nejlépe a proto sme se odvážili vejít dovnitř. Nelitovali sme, ryba chutnala výborně. Pili sme klasicky šampón, po něm se totiž aspoň člověk v těch vedrech hned neopije. Venku pak po setmění běhala s totálním řevem skupina lidí, v závěsu jela sanitka. Koukali sme na to jak zjara a veselá servírka nám ihned objasnila vocogou. Honili tu totiž býka! Jak to dopadlo nevim, jen při návratu na ubikace sem se modlila, ať ho někde nepotkáme...
mazlivá kamarádka z Deltebre
... a
TORTOSA za návštěvu určitě stojí, je plná památek, má malé a docela hezké centrum, několik typově naprosto odlišných restaurací, cukrárny s výtečnou zmrzlinou a obchody, ale pozor na siestu, to vám nikde ani vodu nedají. A ubytování seženete levně a bez problémů. I tudy protéká široká řeka Ebre, není radno se v ní však koupat, je plná řas a chodí se tam převážně rybařit. Na druhou stranu je tam klid, dá se tam natáhnout a relaxovat a fotit. Vylezli sme na kopec, navštívili seminari diocesu, největší vedro strávili ve stínu palem obsypaných semeny, mlsali ovoce a obdivovali celé to místo i nedaleké hory na horizontu. A obloha, obloha byla krásně posetá peříčky... něco tak úžasného sem viděla úplně poprvé!
a nakonec přítelovo nohy :))) nebojte, já nemám tak chjupatý :P
